Zakládání staveb

Napsal dne 06. 05. 2011 uživatel jan.rous

Funkce základů a vysvětlení základních pojmů

Základ je část stavební konstrukce, kterou se hmotnost stavby bezprostředně přenáší na horninový podklad. Spodní plocha základu, která spočívá na horninovém podkladu, se nazývá základová spára.

Základ je částí stavby, který nejvíce ovlivňuje bezpečnost a stabilitu stavby. Podle toho, jakým způsobem je přenášeno zatížení horní stavbou na základovou půdu a vzhledem k hloubce založení rozeznáváme dva konstrukční typy základů :

• základy plošné
• základy hlubinné

Stavební materiály základových konstrukcí jsou navrhovány tak, aby odolávaly účinkům zatížení a zemní vlhkosti ( nejčastěji beton , železobeton, lomový kámen).

Základy plošné neboli horizontální se ještě dle tvaru konstrukce dělí na :

• základové patky
• základové pásy
• základové rošty
• základové desky

Základy hlubinné neboli vertikální se dělí na :

• piloty
• studny
• kesony

Při výstavbě rodinných domků se navrhují ve většině případů jen základy plošné – neboli horizontální a to základové pásy.

V dobrých základových podmínkách se většinou provádějí základové pasy z prostého betonu, při horší únosnosti se provádějí pasy z vyztuženého betonu ( železobetonu).

Základová spára

Jedna z nejdůležitějších etap na kontrolu při výstavbě nového rodinného domku je kontrola základové spáry.

Základová spára musí mít kvalitu, kterou předpokládá projekt, zejména musí přenést namáhání vyvozované stavebními konstrukcemi a též přispět k ochraně díla před negativním působením podloží.

Při kontrole základové spáry se zaměřujeme na tyto vlastnosti základové spáry:

tuto vlastnost ověřujeme během hloubení základových pasů. Zjištěná inkriminovaná místa ošetřujeme. Dutiny a trhliny ve skalnatém podloží vyčistíme od naplavenin a vyplníme hubeným betonem, osamělá hnízda naplavenin nebo navážek odstraníme a nahradíme vhodnou zeminou tak,aby rozdíly v únosnosti byly co nejmenší. Jakmile zakládáme celý půdorys základových pasů na navážce, musíme se dostat s úrovní základové spáry až do rostlého terénu s minimálním jeho zapuštěním cca 300 mm, nebo změnit způsob založení a to buď na základy hlubinné ( např. piloty) nebo na základy plošné ( např. základová deska).

obecně platí v našich klimatických podmínkách pravidlo, že v nesoudržných zeminách ( štěrky, písky) je možno zakládat v hloubce 0,8m pod upraveným terénem, v zeminách soudržných ( jíly, hlíny) 1,2m pod upraveným terénem.

V horských polohách klimaticky extrémě namáhaných, je vhodné hloubku založení přiměřeně zvětšit.

základová spára je ve většině případů vodorovná, proto se staráme vhodným pracovním postupem popřípadě různými opatřeními o to, aby základová spára nebyla před zalitím promrzlá, rozmáčená nebo mechanicky poškozená. Pokud dopředu neuvažujeme s konsolidační štěrkopískovou vrstvou ,nebo s tímto nepočítá projektová dokumentace ponecháváme při strojním těžení vrstvu cca150 mm k ručnímu dotěžení krátce před betonáží (toto provádíme jen v případě delší časové přestávky mezi výkopem samotnou betonáží).

V nepříznivých povětrnostních podmínkách používáme k zakrytí izolační rohože nebo plachty.

Též při zatopení základové spáry dešťovými srážkami se snažíme odvést vodu v nejnižším místě do okolního terénu tak ,aby vytékala samospádem.

Zadejte titulek
Zadejte Vaše jméno
Email
Zadejte obsah

Opište text z obrázku

jiný obrázek